PRŮMĚRNÁ JIHOKOREJSKÁ KAVÁRNA VYPADÁ JAKO PRODEJNA VOZŮ V ČESKÉ REPUBLICE

Josef Vrtal, známý automobilový nadšenec a moderátor pořadů Fotr na tripu a Autosalon, má cestování a auta hluboko zakořeněné ve svém životě. Pracovní a rodinný život spojil do jednoho velkého životního projektu, který mohou diváci pravidelně sledovat na televizních obrazovkách. V rozhovoru se Josef rozpovídal o tom, co všechno obnáší natáčení pořadu Fotr na tripu, jaké výzvy i radosti přináší rodinné cestování v autě a kam by třeba nikdy s rodinou nejel.

Jak to všechno stíháte?
Stíháme to tak, že jsme to všechno smíchali dohromady do jednoho hrnce jako guláš. Cestujeme, natáčíme, pracujeme a vychováváme děti na cestách. Už jsme si na to zvykli. Je to dobré. A i když jsem tady říkal, že ty cesty jsou složité a chtěl bych si dát pauzu, tak stejně po čtrnácti dnech doma pokukuji po mapě, kam bych zase jel.

Říkal jste, že byste jel i na dovolenou, ale umíte si představit obyčejnou válecí dovolenou? Ležet u moře a odpočívat.
Já si to dovedu představit. Když se moc pohybujete, tak to potřebujete. Já se potřebuju po každé cestě zastavit a dívat se celý den na stupidní jihokorejský seriál, jíst českou svíčkovou a pít dobré pivo. To je to, co si po těch dlouhých cestách kolikrát přeji.

Kdo plánuje cesty?
Destinaci vybíráme dohromady jako rodina, ale ta jednotlivá místa vybírám já. Samozřejmě je konzultujeme, protože jich vždycky vyberu víc. Tím, jak tu telku dělám, tak než na ta místa jedu, už je vidím v televizi. Už vím, že bude dobré natočit tohle místo a za ním to další, protože budou odlišná. Jednou je to hrad, podruhé jeskyně, potřetí třeba vlak v tunelech. Já si ten díl skládám dramaturgicky v hlavě a podle toho ta místa definitivně vybírám tak, aby to diváky
bavilo.

Jak řešíte ubytování?
Ubytování řešíme na cestě. Řešíme ho maximálně tři dny předem, kolikrát v ten samotný den. Jediné ubytování, které řešíme třeba i hodně dopředu, souvisí třeba s dopravou. Například trajekt z ostrova na ostrov. Víme, že ten trajekt nám tam dojede tehdy a tehdy a na to konto zamlouváme ubytování. Jinak hodně improvizujeme. Neubytováváme se napřímo, ale přes platformy typu Booking a Agoda. Když je problém nebo se něco nepovede, tak máme nějakou páku na ty ubytovatele. A že se občas nepovede.

Máte někdy o děti strach?
Stává se nám na každé cestě, že holky musí zůstat na ubytování. Zavřou se tam a jsme ve spojení na telefonu. My jedeme něco zařizovat třeba na úřady nebo točit noční město. Pepinka je v tomhle velmi zodpovědná a zvládne se postarat o ségru. Jsou situace, kdy jsou samy celý den. Když jsme přiletěli do Jižní Koreje, tak jsme museli převzít auto, vybavit ho a namontovat příslušenství.V Soulu byly příšerné zácpy. Ráno jsme
z hotelu vyjeli v osm. Holky byly po snídani. A já jsem si myslel, že přijedeme ve dvě odpoledne. Přijeli jsme v šest večer. Holky musely samy vyvenčit psa, jít na jídlo a postarat se o sebe. Samozřejmě v bezpečném prostředí. Bývají často samy a to se někdy o ně bojím. Člověk může narazit na nějakého pitomce kdekoli na světě. Tomu se nedá ubránit.

Jak to řešíte se školou?
Paní Columbová je původním povoláním učitelka. Holky se vždycky vzdělávaly doma a na cestách.

Plánujete nějaký díl, který bude moderovat paní Columbová?
Paní Columbová bude vždycky v pozadí jako takový tajemný prvek toho pořadu. Vždy tam někde tak trošku bude vidět, pokud na to bude vhodná situace.
Myslím si, že lidé její roli přijali a určitě ji nebudeme měnit.

Máte už plány na rok 2025?
Pojedeme teď země kolem Baltského moře a v létě nás čeká Amerika nebo Afrika. Pokud Amerika, tak to budou státy jako Nové Mexiko, Nevada, Arizona a Texas. Pokud to bude Afrika, tak to bude jedna jediná země, a to Tanzanie.

Kam chtějí holky?
Ty to mají padesát na padesát. Amerika je už dlouho láká a Tanzanie je zase plná zvířátek a velkých národních parků. Pepinka chce být veterinářka.

Kolik dní v roce strávíte na cestách?
Sto dní v létě a sto dní v zimě. Na každý díl potřebujeme deset dní. A to není o tom, že bychom deset dní točili. Je tam započítán nějaký čas na plánování a alespoň jeden den odpočinku pro holky. My víme, že za deset dní natočíme opravdu jeden pěkný díl.

Kolik kilometrů průměrně ujedete za těch sto dní?
Od patnácti do dvaceti tisíc kilometrů. Většinou.

Cesty máte spojené i s testováním aut. Vybíráte si auto na cestu vy sám nebo je vám přiděleno?
Auta nám nabízí automobilky. To není žádné tajemství. Automobilky nám i přispívají do rozpočtu té cesty. Oni ví, že auto v rámci pořadu jde vidět v úplně jiné situaci. Je to něco jiného než testování třeba v Autosalonu. Navíc televize díly poměrně často reprízuje. Partneři pořadu druhé a třetí vysílání v televizi
mají „zadarmo“. Vím, že jste skeptik elektromobilů.

Vydal jste se někdy v rámci pořadu Fotr na tripu na silnice s plně elektrickým automobilem? Ne. Jediný elektromobil, kterým bych na tuhle cestu jel, by byl Rolls-Royce.

A hybrid?
Tím jsme už jeli, ale čistě elektro neplánujeme.

Dovedete si představit život jinde než v České republice?
Dovedu, určitě. Upřímně, když hodně cestujete, tak i když tu máme blbé politiky, inflaci a lidé nadávají na kde co, máme se pořád strašně dobře. Česká republika je krásná, ale i tak si dovedu představit žít někde jinde.

A kdybyste byl konkrétní?
Určitě je to severní Afrika a severské země jako Skotsko a Irsko. Mě třeba láká i Asie. Dovedu si představit třeba Japonsko.

Která země vás nejvíce vytrestala?
Pokud jde o počasí, tak to nás nejvíce vytrestalo Skotsko. To bylo peklo. I když jsme tam byli v létě, tak jsme zažili čtyři roční období. Vytrestalo nás to i jídlem. Nebyly tam žádné dobré kavárny. Paní Columbová potřebuje každé ráno dobré kafe. Oproti tomu v Koreji byly kavárny úplně nepředstavitelné. Průměrná jihokorejská kavárna vypadá jako prodejna vozů v České republice. Když v Liberci pojedete a narazíte na nějaký showroom automobilky, tak asi tak vypadá průměrná kavárna v Koreji. I na vesnici.

Natáčel jste s rodinou pořad v Iráku, Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Uzbekistánu. To nejsou zrovna obvyklé dovolenkové destinace. Je země, kam byste spolu nikdy nejeli?
Nepojedeme nikam tam, kde nemají rádi pejsky, jako Vietnam. A nepojedeme někam, na čem se všichni neshodneme.

Jaký je váš nejoblíbenější dopravní prostředek po autu?
Loď a po lodi asi už nic. Nemám rád letadla, už jsem toho hodně nalétal. Loď je super, je to větší svoboda než auto. Určitě jednou vznikne Fotr na lodi. A pak pokračování Ségry na tripu.

Text: Lucie Zdenková
Foto: Archiv Josefa Vrtala