Tato ojedinělá technická stavba tvoří již od doby svého vzniku nedílnou součást panoramatu Vratislavic n. N. Nachází se v areálu bývalé továrny na koberce, dnes areál Intexu. Její historie sahá do let 1916 – 1918, kdy byla během první světové války vystavěna italskými válečnými zajatci. Tuto vskutku ojedinělou technicky i esteticky pregnantně řešenou stavbu nechal vystavět Alfréd Ginzkey, nejstarší syn zakladatele továrny Ignáce Ginzkeye. Zauhlovací věž projektoval vídeňský architekt Leopold Bauer, původem z Krnova. Zděná věž o celkové výšce 60 metrů má tři nadzemní podlaží a vyhlídkovou terasu. V přízemí se nacházela strojovna, ve střední části dva zásobníky na uhlí a v horní části vodojem. Uhlí bylo do areálu továrny dopravováno z veseckého nádraží až k patě věže železniční vlečkou. Přivezené uhlí bylo do zásobníků ve věži dopravováno velkokapacitním vysavačem. Uhlí smíchané s mourem dopravoval transportér vodorovnou šachtou do sousední kotelny se 75 m vysokým komínem. Vodorovná šachta se nacházela v horní části dodnes dochovaného viaduktu se dvěma mohutnými oblouky. Vodojem v horní části věže byl zhotoven z ocelových plátů. Voda sem byla čerpána z podzemních nádrží přivaděčem z rybníků v prosečském Pekle. Na nejvýše umístěnou vyhlídkovou terasu se lze dostat po litinovém schodišti při vnitřní stěně věže. V roce 1970 se začalo topit mazutem a zauhlovací věž tak ztratila svou původní technickou funkci. V současné době je objekt nepřístupný a opuštěn. Objekt byl v roce 2003 navržen vedením MO Vratislavice k prohlášení za kulturní památku, ale proces nebyl zatím dotažen do úspěšného konce.